Hudební chemie rockových alternativců GARBAGE se stěží vpasuje do nějakých vzorců. Téměř dvě desetiletí je k sobě čtveřice výrazných osobností přitahována tvůrčí silou, jež formuje těleso, jehož tíha rozkládá onu intenzivní přitažlivost a dává vzniknout novému tvůrčímu cyklu.

Experimentování kvarteta se všemi možnými odrůdami hudby (elektronikou, trip-hopem, indutrialem, post-grunge, dance), přehupujících se, čas od času, na špičce populárních vln se většinou setkávalo s úspěchem, zvláště pak u prvních dvou alb. Nutno však také podotknout, že kapela vždy odhadla míru vrstvy make-upu, tak aby nenaplácala na svojskou tvář obličej klaunův a její alba obstojí ve zkoušce časem.

Půvabná Shirley Mansonová a její druzi si mě definitivně získali svým sedm let starým a velmi rockově laděným opusem „Bleed Like Me”, který otevřel dveře pochopení nejen pro jejich předchozí tvorbu, ale i pro skupinu jako takovou. Kapela zde na jednu stranu upouští od lákadel ostatních zmiňovaných žánrů, na stranu druhou dává vyniknout čistějšímu rockovému vyznění, jež jí, dle mě, svědčí nejvíce.

V oné radosti z rockerství mě usvědčuje i nedávno vyšlé „Not Your Kind Of People“. Novinka je dokonce ještě zemitější než předchůdce bez toho, aby postrádala střídmou a účelnou nálož syntetizátorových hračiček, různých smyčkových a efektových cingrlátek. Jasným základem jsou však Markerovy a Eriksonovy rify společně s Vigovými bicími, při nahrávání občas vyztuženými basovou kytarou Justina Meldala-Johnsena (BECK nebo např. koncertní basista NINE NICH NAILS).

Ani letos určitě neschází přirozená poslouchatelnost a spád, jež nejsou chvályhodně narušovány žádnými slabými místy na jedenáctipoložkovém seznamu. Ba co více, čtyři bonusové přídavky na deluxe verzi jsou zhudebněnou třešničkou na polárkáči. Opona se nejdříve zavírá s jedním z vrcholů alba, nádherně procítěnou baladou „Beloved Freak“, kde posluchač nachází svá „světa“ nepochopení a Shirley mu vyloženě trhá text z raněných srdečních komor, aby mu jej posléze vložila do úst. Po této odzbrojující a konejšivé skladbě přichází něco co, bych přirovnal k přídavku na koncertě s tím rozdílem, že nečekáte známé hity. Kapela potom předloží další porci hudby, kdy při poslechu nelitujete toho, že vám ujelo poslední metro a zvláště pak rif v „Show Me” dolévá pocitu velké spokojenosti.

Přesunem na druhou stranu kolekce, zjistíme, že napěchovaný start honosí pěkně ostrá i dosti chytlavá čtyřka písní dokreslená pořádně výmluvnou barvou vokálu a kolikrát až punkovým přednesem („Man On A Wire“) skotské divy. Podobný, možná vůbec nejsilnější, záchvěv nabízí i „Battle In Me“. Pomalejší skladby, jako pokojně arogantní titulní, mrazivě podaná „Sugar“ potom vytvářejí ideální protipól pro zmiňované řízné rockové výboje, stejně tak i pro tanečně nadechlou „I Hate Love” nebo sarkasticky vystřiženou „Felt“.

GARBAGE nenabízejí zhola nic nového. Prodávají rockovou živelnost. „Not Your Kind Of People” je uvěřitelná, svižná, příjemně se poslouchající rocková deska od kapely, která skládá účty už akorát sama sobě.